•  o novofundlandském psovi
      Jednoho dne se vydal Bůh na Zem podívat se na svůj výtvor. Náhle na ostrově, bičovaném bouřkami, uviděl malý národ rybářů. Tito obyčejní lidé bojovali odvážně proti nehostinné přírodě, ale chlad zimy a nebezpečné pobřeží často vítězilo. Moře si opakovaně vyžadovalo lidské životy. Přesto se lidé na tomto ostrově vyznačovali neústupností, která se dala srovnat jen s jejich odvahou.
      Bůh to všechno viděl a lidé v něm vzbudili soucit. Přemýšlel, jak by mohl zmírnit utrpení rybářů. Hledal mezi všemi svými tvory jedince, který by jim mohl pomoci, ale nenašel žádného. Tak se rozhodl vytvořit nového.
      Nejprve si vybral tělo medvěda. Mohutná medvědí kostra se nejvíc zdála vhodná pro velkou námahu a jeho hustá kožešina umožňovala vzdorovat tvrdé zimě. Potom rozmýšlel, jak by se dalo zjemnit tvrdé kontury medvěda a jak ho vybavit pohyblivostí a zručností tuleně, aby nové zvíře umělo plavat a i se rychle klouzat ve vlnách. Když jeho zrak zamířil na moře, uviděl delfíny, kteří zvědavě sledovali lodě. Jejich malé veselé oči odhalili jejich radostnou duši a také to, že tito tvorové měli tak rádi lidi, že jim zachraňovali životy. Proto je tvoření nemohl vynechat. Formoval a formoval, a hele, díky úžasné tvořivé síle vzniklo nádherné zvíře s lesklou srstí, stejně silné jako něžné a klidné.
      Vznikl tvor, za každých okolností věrný, toužící žít v blízkosti lidí a připravený obětovat jim život. A proto vložil Bůh do hrudi psa srdce a zázrak byl hotový. Od toho dne žil po boku lidí moře odvážný, silný a věrný průvodce – Novofundlanďan.
      (volně přeloženo z knihy Emmy Bruno – Der Neufundländer)